Vše o ETFs, moderním nástroji úspěšného obchodníka I.
Co je to ETF
Stále více v oblibě jsou investice do finančního instrumentu ETF (Exchange Traded Fund), což jsou podíly (akcie) fondů, s kterými lze obchodovat klasicky na burze přes obchodníka s cennými papíry. Tyto fondy investují do různých typů aktiv, jako jsou například komodity, měny nebo akcie. Dle toho, jaký typ aktiva fond spravuje, se hýbe i cena ETF. Tyto ETFs pak mohou velice přesně kopírovat například vývoj ceny drahých kovů či různých akciových indexů.
Fondy zakládají velké investiční banky a společnosti zabývající se správou aktiv, které mají ve svém držení obrovské množství různých druhů cenných papírů, derivátů a jiných aktiv (cizí měny či různé komodity ve své fyzické podobě). Hlavními hráči na trhu ETFs jsou například Barclays, BlackRock, State Street či Deutsche Bank.
ETFs fungují na podobném principu jako podílové fondy. Nakoupením akcií takového fondu je pak možné spekulovat například na vývoj celého odvětví, ve kterém působí desítky společností, u nichž by pořízení jednotlivých akcií bylo neúměrně nákladné.
ETF jako instrument vniknul teprve nedávno, a to v roce 1989, kdy byla na svět vržena první emise Index Participation Shares kopírující index S&P 500, s kterou se obchodovalo na burze AMEX a Philadelphia Stock Exchange. Ještě v roce 1999 existovalo na celém světě pouze 33 jednotlivých ETFs s celkovou hodnotou spravovaných aktiv ve výši 40 mld. USD. Od té doby trh s ETFs roste dramatickým tempem směrem kupředu. Na trh přicházejí stále nové typy ETFs, které se orientují na exotičtější druhy a koše aktiv, takže si každý investor přijde zaručeně na své. Podle Black Rock pak roce 2009 celkové množství jednotlivých ETFs dosáhlo celosvětově už 1900 s celkovou hodnotou spravovaných aktiv přesahující 1 bilion USD.
V čem spočívá rozdíl od klasických akcií
ETFs vykazují podobnou charakteristiku jako kmenové akcie. Vztahují se na ně podobné obchodní podmínky a regulace ze strany burzy a kontrolních orgánů (SEC). Je zde však několik významných odlišností, na které je třeba upozornit.
Hlavní rozdíl mezi ETF a klasickými kmenovými akciemi spočívá v tom, že u ETF investor nekupuje právo na řízení společnosti, ale pouze na odpovídající část majetku a výnosů tohoto fondu, jako je tomu u podílových listů otevřených podílových fondů. Nejedná se o klasickou akciovou společnost, ale o fond. Tudíž zde neexistuje žádná valná hromada, která by rozhodovala o dalším chodu organizace, a nesetkáme se zde ani s klasickými účetními výkazy, jako je rozvaha či účet zisků a ztrát. (K tomu, jak analyzovat jednotlivé ETF podle jejich charakteristiky a výkonu, se dostaneme ještě později.)
U klasických kmenových akcií investor podstupuje jednak tržní riziko, ale také riziko úpadku akciové společnosti. U ETF investor podstupuje v podstatě pouze riziko tržní. Fond prakticky nemůže zkrachovat, protože veškeré náklady na jeho správu (ty jsou opravdu zanedbatelné) s přehledem pokryjí výnosy z držených aktiv. Krach může teoreticky hrozit pouze u typu akciového ETF, kde akcie představují většinu spravovaných aktiv fondu. I zde ale krach fondu není příliš reálný, protože se díky značné diverzifikaci toto riziko téměř zcela eliminuje. Například i při hypoteční krizi v letech 2007-2009, kdy se mnoho společností pohybujících se v odvětví realit a investicích do kolateralizovaných instrumentů dostalo do potíží a zkrachovalo, výkonnost fondu Vanguard REIT (VNQ), jehož portfolio tvoří z více jak 95 % investice do akcií typu REIT (Real Estate Investment Trust), dosahovala v tomto období -41,9 %, aniž by byla nějakým způsobem ohrožena jeho existence. Nicméně stále platí, že na burze je jisté to, že není jisté vůbec nic. Pravděpodobnost, že všechny společnosti v daném odvětví zkrachují, je sice velmi, velmi malá, ale teoreticky to možné je.
Motivace k založení takového fondu není nic jiného než peníze a nejedná se přitom o žádné malé částky. Správci fondů mají příjem hned z několika položek.
Nad konkrétním fondem mají dohled příslušní portfolio manažeři, kteří si za svou práci pochopitelně berou drobný poplatek. Ten se obvykle pohybuje někde okolo 0,5 % p. a. z celkové hodnoty spravovaných aktiv. To se na první pohled může zdát jako velká částka, avšak oproti klasickým podílovým fondům jsou tyto poplatky výrazně nižší. To je dáno především tím, že majetek portfolia netřeba příliš často obměňovat a není tak nutné neustále sledovat vývoj na trzích a přizpůsobovat tomu pak celkovou strategii fondu. Hlavní funkce ETF nespočívá v maximalizaci zisku jeho podílníkům, ale v pokud možno co nejpřesnější a nejefektivnější korelaci vůči svému benchmarku (podkladovému aktivu).
Čtěte také
Vlastníci fondu mají dále příjem ze své funkce jakožto market makera. Na trhu udržují likviditu tím, že nabízejí kurzy, při kterých jsou ochotni ETF v daném okamžiku nakoupit a prodat. Z rozdílu mezi prodejním a nákupním kurzem potom mají zisk. Určité procento z výnosu jim také plyne z toho, pokud někdo s ETF obchoduje na úvěr. Menší část příjmů pak mají z arbitrážních obchodů mezi podkladovým aktivem a ETF.
Výhody a nevýhody obchodování s ETF
V současné době existují již stovky ETFs všelijakých typů, které se orientují na různé druhy a koše aktiv – přes akciové indexy, dluhopisy, komodity až po cizí měny. Velkou výhodou investice do ETFs je to, že není třeba vynakládat značný kapitál na obchodování, jako je tomu například u futures, kde mají některé kontrakty i větší hodnotu jak 100 000 USD. Cena ETFs se totiž zpravidla pohybuje jako u jakýchkoliv jiných akcií v USA, tedy mezi 10 až 100 USD. Obchodníci s cennými papíry zároveň umožňují používat poměrně vysokou finanční páku na jejich obchodování, takže není problém s ETFs obchodovat i intradenně (včetně spekulací na pokles kurzu).
Pro ETFs je zajímavá také jejich vysoká likvidita. Ty nejlikvidnější ETFs, jako například SPY, který kopíruje vývoj indexu S&P 500, jsou jedny z nejvíce obchodovaných akcií na světě. Těch je ale menšina.
Jejich největší výhodou a zároveň také jejich účelem je to, že investorům šetří náklady, pokud se někdo rozhodne spekulovat na vývoj nějakého odvětví či indexu. Například pořízením 20 akcií různých společností ze stejného odvětví by investora mohlo stát zcela nepřijatelné náklady. Poplatky + slippage za otevření a uzavření takové transakce by poslalo investora klidně i do více jak 4% ztráty z investovaného kapitálu. A to všechno i pokud by využíval služeb slušného a seriozního brokera s těmi nejnižšími poplatky na trhu. U ETF by tyto náklady byly cca 20x nižší, protože si investor pořizuje pouze 1 instrument, který zahrnuje všech 20 akcií z daného odvětví.
Samozřejmě nic není čistě černé nebo bílé a ETFs mají i své nevýhody. Jednou z nich je to, že se jako ostatní akcie obchodují pouze v burzovní hodiny. ETFs pak mají tendenci silně „gapovat“, a to mnohdy výrazně více než běžné kmenové akcie. To je patrné zejména u ETFs, které kopírují aktiva obchodovatelná 24 hodin, jako jsou cizí měny a futures na komodity a akciové indexy. Ty jsou totiž v pohybu neustále a pokud se mimo burzovní hodiny přihodí nějaká významná událost, která značným způsobem ovlivní obchodování, mohou se kurzy aktiv pohnout i o několik procent. ETFs pak otevírají s velkou vzdáleností od svého zavíracího kurzu a obchodníci, kteří spekulovali na opačný vývoj se dostávají do velkých ztrát, aniž by svou pozici mohli včas opustit.
Všimněte si tohoto jevu na grafu níže, který zobrazuje vývoj ETF iShares Silver Trust kopírující cenu stříbra.
Graf u futures na stříbro, s kterým se na elektronické burze COMEX obchoduje 24 hodin denně (s výjimkou zavření burzy mezi 22:15 až 22:30 hod.), přitom vykazuje naprosto hladký průběh bez přítomnosti sebemenších gapů (mezer).
S tím je třeba při obchodování s ETFs počítat a přizpůsobit tomu i celkovou strategii a přístup k risk managementu. Pokud někdo s ETFs obchoduje krátkodobější pohyby na velkou finanční páku a drží pozice přes noc, takový trading je prostě sebevražda. Mnohokrát to třeba vyjde a obchodník tak sám sebe přesvědčí, že obavy jsou zbytečné. Pak ovšem přijde situace podobná té na stříbru a spekulant úplně jednoduše přijde o všechno, o co přijít může.
ETFs, které kopírují aktiva obchodovatelná 24 hodin, nejsou příliš vhodná pro krátkodobější spekulace s držením pozice přes noc (řeč je nyní o swingovém obchodování). Ty nejlikvidnější ETFs jako například SPY, DIA, GLD či SLV lze samozřejmě obchodovat intradenně, ovšem kromě nižších požadavků na kapitálovou účast, nenesou žádné výhody oproti obchodování s futures. S ETFs je zajímavé obchodovat dlouhodobější pohyby a některé jsou vhodné i pro investice v horizontu pěti a více let. Do jakých ETFs investovat a s jakou strategií si povíme v příštích dílech našeho seriálu.
Pavel Šafařík
-
Vše o ETFs, moderním nástroji úspěšného obchodníka II.
26.10.2011 15:11
Diskuse
Vstoupit do diskuseLíbí se Vám článek? Máte otázky? Nesouhlasíte s obsahem? Vážíme si Vašeho názoru. Pomůžete nám tím zlepšit obsah a kvalitu článků. Přidejte svůj komentář a rozpoutejte diskusi mezi čtenáři.
Jednotlivé komentáře je možné hodnotit prostřednictvím kladného nebo záporného hodnocení. Tato funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele. Na pravé straně je celkové hodnocení komentáře.
Žádné příspěvky. Buďte první a přidejte komentář do diskuse.
Server iPOINT.cz neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskuzních příspěvků. Diskuzní příspěvky vyjadřují výhradně názor jejich autorů. Provozovatel si vyhrazuje právo odstraňovat diskuzní příspěvky, které uzná za nevhodné. Za nevhodné jsou považovány zejména texty, které jsou urážlivé, obsahují vulgární slova, reklamu, mají rasistický obsah nebo nedodržují téma diskuse.