iPOINT.cz - akcie, investice, analýzy, ekonomické zprávy, informace o firmách

Nejistota, pochybnosti, neuróza, rezignace: Pocity, které letos zažívá čím dál větší část investorské obce. Zdaleka nejen z domácího trhu je znát, že akcie o své někdejší slávě básní po vzoru zapomenuté herečky. Nejde jen o letošní rok. Jde o příběh, který započal v roce 2007. Pokud se na trh podíváme z ptačí perspektivy a odmyslíme si kostky cukru v podobě více či méně krátkodobých býčích nádechů, zjeví se před námi obrázek biče. Za posledních šest let investoři na akciích nic nevydělali (prosinec 2006 – prosinec 2011), a to je ještě ta lepší z interpretací tohoto období. Krátkodobí hráči vlivem emočních špiček a stále nových a nových šoků přišli v mnoha případech o všechno, dlouhodobí hráči vidí, že akcie jim nevynáší ani v dlouhém horizontu. Verdikt? Akcie možná zažívají krizi důvěry. Není se čemu divit: Euroamerický hospodářský region před sebou nakumuloval takovou řadu problémů vyplynuvších ze systémových chyb, že se zřejmě nevyhneme bolestivé operaci a hlavně dlouhodobé rekonvalescenci, ve které může docházet k nepříjemným recidivám. Na otázky týkající se aktuálních problémů, stavu a budoucnosti akciových trhů dnes odpovídá analytik Jaroslav Bukovský ze společnosti ČEKIA.

iPOINT: Jak hodnotíte současný stav ekonomiky eurozóny?

Jaroslav Bukovský, ČEKIA: Evropští politici rozehráli vabank už v reakci na uplynulou hospodářskou recesi. Zcela podcenili trh i fundamenty (především fiskální) svých ekonomik a v opojení světel televizních kamer přerozdělili obrovské sumy peněz od daňových poplatníků v obtížně ospravedlnitelné a stejně tak obtížně vyhodnotitelné horentní vládní výdaje. Popularita politiků v očích veřejnosti paradoxně výrazně vzrostla: Postavili se jako „správní“ vůdci problémům a deklarovali činy: Byť za cizí peníze. Kouzlo fiskální expanze spočívá v tom, že proti utrácení bývá obvykle jen minorita a děje se tak navíc za podmínek „národní euforie,“ vydatně dopované „hrdinnými“ výroky politiků. Multiplikátorem jsou i média, jejíž headliny spolehlivě dodělají to, co politici započali: Utvrdí veřejnost, že politika je „na jejich straně.“ Fiskální expanzí jsme se snažili řešit strukturální problémy. To je totéž, jako když ráno rozespalí vstanete, nastoupíte do auta a zkoušíte se rozjet s ruční brzdou. Situace řidiče a politika se nicméně v závěru kvalitativně liší: Řidič nakonec ruční brzdu povolí a rozjede se. Politikovi ve stejném okamžiku končí funkční období. „Rozjet se“ tedy není principiálně nutné.

iPOINT: Jak z toho ven?

Čtěte také

Yahoo - jde si z této dohořívající cigarety ještě potáhnout?
23.5.2012 00:15

Facebook: Hledání viníka, doporučení a dnešní výhled
22.5.2012 11:35

Medvědí cíl pro ČEZ od HSBC: Výpadek růstové energie? (+ přehled doporučení)
22.5.2012 09:52

Akciové trhy rostou díky spekulacím o podpoře ekonomického růstu
22.5.2012 16:33

Dvakrát řež, jednou nakupuj: 2 nové cíle pro předvýsledkový VIG
22.5.2012 14:19

Jaroslav Bukovský, ČEKIA: Řešení dlouhodobých problémů obvykle netrvá krátce. Primární je uvědomit si, na co vlastně reagujeme, resp. v čem leží primární zdroj současných problémů. Podle toho pak volíte odpovídající nástroje. Primární příčina vlekoucí se krize spočívá ve strukturálních problémech, jejichž projevy jsou různorodé, příkladem budiž chronicky a absurdně vysoká evropská nezaměstnanost. Aktuální dluhová krize je jen logickým vyústěním dlouholetého vývoje kombinace legislativní rigidity a politické rozmařilosti, nemotivující, či dokonce tlumící ekonomickou aktivitu. Ven se tedy nedostaneme pouhou monetární, či fiskální expanzí, těmi si možná koupíme trochu času, ale kvalitativně mají tyto politiky pouhou funkci analgetika. Navíc: V současnosti nejde o krizi, ale o příležitost: Trh dotlačil Evropu k tomu, aby se reformovala. Politici pochopitelně nechtějí ohrozit svou popularitu realizací drastických opatření, resp. neudělají to, pokud to nebude bezpodmínečně nutné. Důkazem budiž „náhlá“ dohoda v Itálii: Během pouhých třech dnů se temperamentní Jižané shodli na tom, k čemu by jinak zřejmě nedošli během let. Vůle nesmrtelného trhu je – naštěstí – více než vůle smrtelných politiků. Dále můžeme jít dvěma cestami: Buď poslechneme trh, a proběhnou tedy nutné ozdravné, hloubkové reformy, nebo trh spoutáme novou legislativou a novým institucionálním rámcem. Pak už se jen děj vůle boží. Krátkodobě zažijeme poryv euforie a vyděláme na akciích, dlouhodobě je s námi však amen.

iPOINT: Jak vidíte vývoj akciových trhů?

Jaroslav Bukovský, ČEKIA: Akciové trhy nebudou nikoho systematicky zajímat do chvíle, než dojde k nějakému milníku ve vývoji evropské podstaty. To znamená, že během příštího roku se jistě může objevit rally, a to i dosti silná, pokud se trh dočká parciálních, optických, či psychologických „her“ z pohledu policy makers, které budou mít šanci zabrat. Ale opakuji, že pouze jako lék proti bolesti. Pokud se politikům bude dařit „hra na dohody,“ či ECB fakticky přijde o nezávislost (byť formálně zůstane vše při starém) a začne hlava nehlava nakupovat evropské vládní šmejdy. Už nyní nestíhá sterilizovat stávající nákupy evropských bondů (omezit inflační dopady těchto kroků, pozn. red.) a v případě ještě masivnějších nákupů to zřejmě ani nebude možné. Vlády se pochopitelně pokusí zatáhnout ECB do hry co nejvíce, protože tím omezí nutnost provádět reformy ve svých zemích. ECB hraje nyní vysokou hru: Nejen o svůj kredit, ale i o kredit celé Evropy: Participace ECB na řešení současných problémů jen probudí morální hazard: Pomůže v krátkém období, ublíží v dlouhém – Evropa ztratí jako celek důvěryhodnost tím, že ji trhy neuvěří, že skutečně dokáže reformovat své ekonomiky. Obětujeme budoucnost na oltář krátkodobé kvazistability. Nezapomeňte: Nakonec vždy dojde na vůli trhu. Politici mohou trhy oklamat jen krátkodobě.

Děkujeme za rozhovor!