ŠKOLA INVESTORA: Ropný vrchol: mýtus, nebo tvrdá realita? DOPORUČUJEME
Prudký nárůst cen a nové historické rekordy ropy s sebou v posledních týdnech přinášejí opětovné spekulace o dosažení tzv. ropného vrcholu (peak oil). Z mnoha stran slyšíme názory, že svět je již za touto hranicí, a uvádějí se katastrofické scénáře možných dopadů. Naopak odpůrci této teorie tvrdí, že produkce ropy dosáhne svého vrcholu nejdříve za 30 let a někteří dokonce, že nic takového jako ropný vrchol nenastane.
Co říká teorie ropného vrcholu
Základní teorie ropného vrcholu spočívá v tvrzení (do značné míry dokázaném), že nastane okamžik, kdy produkce ropy, pro naše účely celosvětově, dosáhne svého maxima a od té doby se těžba černého zlata bude snižovat. Teorie vychází z neobnovitelnosti zdrojů ropy - pokud se dostaneme do okamžiku, že bude vytěžena polovina světových rezerv ropy, nastane (pokud k tomu nedojde dříve) nevyhnutelný pokles produkce ropy. Objem vytěžené ropy se podle této teorie pohybuje po tzv. Hubbertove křivce (M. King Hubert, zakladatel teorie ropného vrcholu), která má zvonovitý tvar a ukazuje možný vývoj produkce ropy.
Obr. č. 1 Hubbertova křivka (zdroj http://www.aspoitalia.net/)
Neznamená to však, že po dosažení tohoto bodu nastane prudký pokles v těžbě a skokový nárůst cen. Objem celosvětové těžby ropy by se měl po dosažení vrcholu (bodu zlomu) začít pozvolným tempem snižovat, avšak růst cen bude především díky spekulativním penězům rychlý. Vzhledem k neobnovitelným zdrojům ropy je jisté, že vrchol v těžbě ropy nastane. Zdrojem sporů je tedy otázka, kdy k tomu dojde, a zda bude lidstvo schopné díky technologickému pokroku nahradit ropu jinou alternativou. Na každém ložisku je produkce ropy na začátku poměrně malá a postupně se s rozvojem infrastruktury a technologickým vývojem zvyšuje. V určitém okamžiku však již není možné produkci zvyšovat, a to ani s dalšími technologiemi. Po dosažení tohoto bodu musí nutně produkce začít zpomalovat a tempo poklesu těžby narůstat. Poté, co začne být produkce neekonomická, bude pak pole následně opuštěno.
Také energetická náročnost těžby s postupem času narůstá, v polovině 19. století byl poměr EROEI (podíl energie získané k energii vložené) 100:1, na sto vytěžených barelů připadl tedy jeden barel použitý při těžbě. V současné době se poměr EROIE pohybuje v rozmezí 3:1 až 10:1. Důvody jsou zcela zřejmé - jedná se především o větší technologické nároky a obtížnější dostupnost jednotlivých nalezišť. Avšak s rostoucími cenami ropy se výrazně zvyšuje rentabilita a vyplatí se těžit ropu i v poměrně nedostupných nalezištích.
Argumenty pro ropný vrchol
Ve prospěch teorie ropného vrcholu a jeho brzkého příchodu, či tvrzení, že už jsme tento vrchol překonali, hovoří přitom především již zmíněná neobnovitelnost ropy a ropných zdrojů, nedostatečné investice do zvýšení těžebních a především zpracovatelských kapacit, neustále rostoucí poptávka po ropě a ropných produktech a v neposlední řadě prozatím drahé alternativní zdroje energie.
Zvyšující ceny ropy jsou důsledkem na jedné straně zvyšující se poptávky po černém zlatu a na straně druhé nedostatečnou těžební a zpracovatelskou kapacitou. Především v USA jsou rafinérie blízko hranice svých kapacit a těžba zde od konce 70. let klesá. Rezervní těžební kapacita je tak v zemích mimo ropný kartel OPEC prakticky vyčerpána a tyto státy dnes mají jen minimální možnost vyšší produkce ropy. Když se podíváme na situaci u zemí sdružených v kartelu OPEC, tak ani zde není situace o mnoho lepší. U většiny ze 13 států OPEC je rezervní těžební kapacita poměrně nízká (odhaduje se na necelé 3 %). Jedinou výjimkou je Saudská Arábie, která jediná může výraznějším způsobem zvýšit svou produkci (ale i zde se vedou spory o pravdivosti údajů o ropných rezervách).
Dalším výrazným problémem je, že v současné době neexistuje potřebné množství ekonomicky dostupných alternativních zdrojů energie. Ve většině případů se jedná o počáteční fáze vývoje a výzkumu, kde jsou potřebné velké finanční investice a také poměrně dlouhá doba dalšího vývoje. Většina alternativních zdrojů je tak ve větším rozsahu nedostupných. S růstem ceny ropy a pohonných hmot se zvyšuje i využitelnost alternativ, problémem však zůstává stále potřebné množství, které prozatím nejsme schopni vyrobit.
Čtěte také
Proti ropnému vrcholu
Naopak kritika ropného vrcholu, respektive jeho brzkého příchodu je opřena o nekonvenční ropu, nová, doposud neotevřená naleziště, možnost obnovení těžby v již uzavřených polích, průzkum doposud neprobádaných oblastí a objevy nových těžebních polí; dále technologický vývoj a výzkum zvyšující vytěžitelnost ropných polí.
Nekonveční ropa je v podstatě ropa získávaná netradiční formou těžby, jedná se především o ropné písky, ropné břidlice, ale také biopaliva či přeměnu uhlí a zemního plynu. I přes stále vysoké náklady na získávání nekonveční ropy je zřejmé, že s vývojem technologií se bude význam těchto netradičních zdrojů zvyšovat. Potenciál není sice ještě zcela prozkoumaný, avšak již teď je zřejmé, že je značný. Například objem ropných písků je zhruba dvakrát větší než známé zásoby běžně těžené ropy. Prozatím je však hlubinná těžba těchto písků energeticky velmi náročná a ekonomicky nerentabilní.
V průběhu času se také zvyšuje samotná vytěžitelnost ropných ložisek, opět zde hraje roli technologický vývoj. V 80. letech minulého století byla vytěžitelnost ropného pole okolo 22 %, zatímco v současné době již přesahuje 35 %. Lze tedy předpokládat, že se tento podíl v budoucnosti ještě zvýší a na některých ropných polích bude těžba znovu obnovena. Není však reálné myslet si, že by se podíl vytěžitelnosti zvýšil v nejbližší budoucnosti nad 50 %. Také není pravděpodobné, že dojde ke znovu otevření velkého množství ropných polí. Důvody jsou jak technologického rázu, tak i nešetrnost v zacházení s ropnými nalezišti. Některá ropná pole byla znehodnocena např. pumpováním vody do vrtů s cílem zvýšit tlak v ústí vrtů a zrychlit tak produkci.
V neposlední řadě je zde poměrně pravděpodobná možnost objevení nových nalezišť. Zvyšující se ceny ropy mohou vést k průzkumu doposud neprobádaných oblastí, jako jsou mořské hlubiny či oblasti severního a jižního pólu nebo Sibiře (zde situaci usnadňují také změny klimatických podmínek).
Následky poklesu produkce ropy
O následcích ropného vrcholu můžeme díky mnoha neznámým faktorů prozatím pouze spekulovat. Jedná se o nejdůležitější a nejrozšířenější zdroj energie na této planetě. Prudký nárůst cen ropy a následně všech energií bude mít velmi negativní a v některých případech katastrofální vliv na ekonomiky. Postupný pokles těžby ropy by měl za následek prudký a (na rozdíl od předchozích krizí) hlavně trvalý nárůst její ceny. S ropu jsou ať již přímo, nebo nepřímo spojena všechna odvětví ekonomiky a její zdražení silně pocítí jak vlády, tak obyvatelé jednotlivých států. Pokud by se nepodařilo najít levnější alternativu, může situace vyústit až k nedostatku mnoha služeb a zboží a poklesu ekonomické úrovně mnoha zemí.
Dočkáme se ropného vrcholu?
Existence ropného vrcholu je podle mého názoru nepopiratelný fakt - jelikož je ropa neobnovitelný zdroj, který jednoho dne dojde, musí nastat také zlom v produkci a následný prudký nárůst cen. Ropný vrchol tedy nelze odvrátit, je možné pouze oddálit jeho příchod. Podle většiny seriózních výzkumů však ropný vrchol ještě nenastal a v nejbližších 30 letech nepřijde. V souvislosti s ropným zlomem se nejčastěji hovoří o roku 2040, podle nejoptimističtějších odhadů je toto datum posunuto dokonce až do následujícího století (2110). Přesné datum, dokonce ani rok ropného vrcholu nejsme schopni v současné době seriózně předpovědět. Přesné datum není v podstatě důležité a je lepší začít s rozsáhlejšími investicemi do alternativních zdrojů dříve, než produkce ropy nebude schopna uspokojit poptávku po ní.
Josef Novotný